Vztahuje se průkaz produktu na polotovary z oceli?

Co konkrétně musíte udělat

Ocelové plechy, výztuž, trubky, profily, svitky: téměř všechno, co obchoduje ocelářský obchod, není z právního hlediska "konečným produktem", ale polotovarem. Je dále zpracováno, svařováno, ohýbáno, skládáno na něco jiného. Pro řadu podnikatelů v ocelářském odvětví je to důvod se domníval, že digitální průkaz produktu jich se nedotýká: bylo by to něco pro výrobce konečného stroje nebo konečné stavby. Tento předpoklad není samozřejmě správný, a právě proto toto téma vyžaduje bližší zkoumání.

Nařízení ESPR (Nařízení (EU) 2024/1781) v článku 1 a článku 2 nerozlišuje obecně mezi polotovarem a konečným produktem jako takovým. Nařízení hovoří o produktech a skupinách produktů, které se určují prostřednictvím delegovaných aktů. To, zda polotovar oceli podléhá povinnostem, tedy nezávisí na otázce, zda se jedná o "meziprodukt", nýbrž na otázce, zda je skupina produktů, do níž patří, určena v delegovaném aktu. Toto určení pro ocel ještě neexistuje. Přesný popis toho, co se bude zařazovat, naleznete na stránce o kterých produktů ocelářského průmyslu se vztahuje na ESPR.

Co se od vás očekává

Ověření, zda je vaše skupina produktů určena

Povinnosti z nařízení ESPR nevznikají z nařízení samotného, ale z delegovaného aktu, který určuje specifickou skupinu produktů. Pro podnik s 10 až 100 zaměstnanci to v praxi znamená: v tuto chvíli není na základě samotného článku 1 nebo článku 2 potřeba žádná opatření, ale je vhodné sledovat, které skupiny produktů budou zahrnuty v delegovaných aktech a zda budou jmenovány ocelové produkty — polotovarem nebo ne. Podrobný výklad toho, jak toto určení funguje, naleznete na stránce o co je delegovaný akt a proč určuje, co musíte dělat.

Rozlišení mezi "podléhat nařízení" a "mít povinnosti"

Článek 1 nařízení ESPR popisuje rozsáhlou oblast použití: téměř všechny fyzické zboží, které se uvádí na trh, mohou potenciálně podléhat nařízení. To se liší od toho, že byste měli nyní již poskytnout průkaz. Pro středně velký kovometal to znamená, že je užitečné jasně rozlišovat mezi fází regulace, která je právě aktuální: rozsáhlou oblastí použití nařízení nebo konkrétní povinností z delegovaného aktu pro specifickou skupinu produktů. Přehled tohoto rozlišení naleznete na stránce o co se přesně mění pro sektor oceli.

Spolupráce jako subdodavatel, i bez vlastní povinnosti

I v případě, že polotovar není sám určen, může se stát, že odběratel — stavební společnost nebo výrobce strojů — podléhá určené skupině produktů a potřebuje údaje o složení, původu nebo vlastnostech oceli, aby si vytvořil vlastní průkaz. Pro ocelářský obchod nebo zpracovatele kovu to znamená, že může být praktické nyní již sledovat, jaké údaje si zákazníci vyžadují, i pokud ještě není právní povinnost tyto údaje zařazovat do průkazu. Obvyklé údaje jsou popsány na stránce o jaké údaje jsou obsaženy v průkazu produktu oceli.

Kde to v praxi selže

Předpoklad založený na "je to jen polotovar". Výrobní podnik se věcí zcela ignoruje, protože se domívá, že pouze konečné produkty podléhají nařízení ESPR. Toto rozlišení není uvedeno takto v článku 1 nebo článku 2; existuje riziko, že podnik začne se přípravou příliš pozdě, jakmile bude skupina produktů znovu určena.

Zmatení mezi "ocelí" jako materiálem a "ocelářským produktem" jako skupinou produktů. Některé podniky se domnívají, že bude vydáno jedno pravidlo ESPR pro "ocel". Ve skutečnosti nařízení pracuje se skupinami produktů, které se stanovují prostřednictvím jednotlivých delegovaných aktů a které mohou být specifické (například výztuž nebo plechy pro určitou aplikaci). Obecný předpoklad o "oceli" vede k nesprávným očekáváním.

Dotazy zákazníků, které předjímají povinnosti, které ještě neexistují. Odběratel nyní požaduje digitální produktový pas, ačkoli pro příslušnou skupinu produktů ještě nebyla publikována žádná delegovaná právní akta. Dodavatel, který to bez ověření právního stavu přijme, se možná zavazuje k něčemu, co neodpovídá tomu, co je skutečně povinné.

Nejasnost mezi povinností v řetězci a vlastní povinností. Dodavatel polotovaru předpokládá, že pokud má odběratel povinnost dodávat pas, musí si sám pas připravit. To neplatí automaticky: povinnost může spočívat na straně subjektu, který uvádí konečný výrobek na trh, zatímco subdodavatel pouze poskytuje údaje.

Podceňování času potřebného na přizpůsobení interních systémů. I bez současné právní povinnosti se může stát, že údaje o složení nebo původu nejsou systematicky zaznamenávány. Až delegovaná právní akta vzniknou, ukáže se, že je málo času na dodatečnou rekonstrukci údajů.

Co si můžete zaznamenat

• Přehled o tom, které skupiny produktů z vlastní výroby nebo obchodu mohou být relevantní pro budoucí delegovaná právní akta, aby se to pravidelně ověřovalo proti zveřejněným pracovním plánům ESPR.
• Interní poznámka o tom, které zákazníky nebo odběratele se již nyní ptají na digitální produktový pas a z jakého důvodu.
• Základní spis pro každou produktovou linku s údaji, které se předpokládá budou relevantní (složení, původ, údaje o procesech), i když pro to zatím neexistuje právní povinnost — to souvisí s otázkou, jaké údaje se obvykle v takovém pasu vyskytují.
• Dohody s dodavateli o tom, jaké informace mohou poskytnout, stanovené v nákupní nebo dodavatelské smlouvě, aby se vlastní řetězec nezvlnil, jakmile vznikne povinnost.
• Poznámka o stavu obchodně citlivých informací: které údaje si podnik interně vede, ale nechce je bez dalšího sdílet navenek, relevantní při otázce, zda jsou obchodně citlivé údaje o oceli povinně zveřejňovány.
• Pravidelné ověření vlastní situace proti otázce, zda si vlastní podnik, navzdory omezenému počtu zaměstnanců, tyto povinnosti nakonec nevyžádá — viz vysvětlení týkající se digitálního produktového pasu a malých podniků.

Pro polotovary z oceli tedy neexistuje hotové odpovědi na základě jejich statusu jako "polotovaru" samotného. Výsledek závisí na tom, která skupina produktů se uplatní a zda pro ni byla publikována delegovaná právní akta — což se teprve ukáže.