Jsem dovozce nebo výrobce podle ESPR?

Co konkrétně musíte udělat

ESPR vytváří ostrý rozdíl mezi výrobci a dovozci, a tento rozdíl určuje, jaké povinnosti se uplatňují. Obě role se týkají produktového pasu, ale povaha povinností se liší. Pro obchodní podnik, který odebírá ocel z Turecka, Indie nebo Číny a prodává ji v EU, tedy otázka "co jsem vlastně v tomto případě" není kosmetická — určuje celý další průběh.

Podle článku 27 ESPR je výrobcem ten, kdo produkt vyrábí, nebo si jej nechá navrhnout nebo vyrobit, a uvádí jej na trh pod svým vlastním jménem nebo značkou. Podle článku 29 je dovozcem ten, kdo uvádí produkt ze země mimo EU na trh EU. Kdo kombinuje obě role — například nechat válcovat ocel v továrně mimo EU a prodávat ji pod vlastní značkou — měl by si dát pozor, aby neučinil rozdíl příliš rychle na základě "kdo to fyzicky vyrábí", ale na základě toho, kdo uvádí produkt pod kterým názvem na trh. To druhé se dotýká otázky Prodávám ocel pod svou vlastní značkou — jaké povinnosti dostanu?, protože i obchodní podnik, který ocel nevyrábí, se může díky způsobu, jakým ji prodává, ocitnout v roli výrobce.

Co se od vás očekává

Jako výrobce: zajistěte, aby výrobek splňoval požadavky

Článek 27 ESPR ukládá odpovědnost za obsah produktového pasu výrobci. To znamená, že výrobce odpovídá za správnost údajů, které do něj vstupují: složení, původ, technické vlastnosti a vše ostatní, co bude vyžadovat příslušné delegované rozhodnutí pro ocel. Pro výrobce oceli s 10 až 100 zaměstnanci to konkrétně znamená, že údaje, které již existují v různých místech podniku — v certifikátu kvality, pracovním příkazu, ERP systému — musí být sestaveny strukturovaným způsobem, v podobě, která je strojově čitelná a může být propojena s QR kódem. Jedná se spíše o úkol v oblasti kvality dat než o právní úkol.

Jako dovozce: zkontrolujte před uvedením na trh

Článek 29 nařízení ESPR ukládá dovozcům jinou povinnost: ne sestavenímu produktového pasu, ale ověření, zda jej výrobce mimo EU již vypracoval a zda pas splňuje požadavky, dříve než se produkt na trh EU dostane. Pro obchodní podnik, který dovážíocel, to znamená, že v nákupním procesu musí existovat okamžik, kdy se toto ověření provede — ne později, když je produkt již dále prodán. Subjekt, který se s tím potýká proto, že dodavatel mimo EU sám pas nedodává, najde další přesné údaje v Můj výrobce je mimo Evropskou unii — kdo pak zařídí digitální produktový pas?.

Jako dovozce: uchovávat a předávat údaje o výrobci

Kromě kontrolní povinnosti článek 29 ukládá dovozcům také povinnost uchovávání a předávání údajů: údaje a dokumentace, které dodal výrobce, musí zůstat dostupné pro dohledové orgány a musí být předávány v obchodním řetězci. Pro firmu tohoto rozsahu to často znamená utváření spisu: na každou zásilku, na každou výrobní dávku zaznamenat, co bylo přijato a od koho.

Obě role: vědět, kdy se role mění

Podnik, který sám zpracovává ocel a zároveň prodává dál ocel vyrobenou jinými, může podle produktové řady zaujmout v jednotlivých případech jinou roli. To není teoretická záležitost: určuje, zda podnik pro určitou dávku vystupuje jako výrobce (článek 27) nebo jako dovozce (článek 29), přičemž každá dávka má různé povinnosti. Podniky, které si nejsou jisty svou pozicí v řetězci, také s ohledem na prostředníky, si pro lepší orientaci přečtou Kdo nese odpovědnost za produktový pas oceli?.

Kde to v praxi selže

Obchodní podnik, který získává ocel z továrny mimo EU a prodává ji pod vlastní značkou, si někdy myslí, že je "prostě dovozce", zatímco obchodování pod vlastní značkou právě nese znaky role výrobce. To vede k nejasnostem v tom, kdo má dodat jaké údaje.

Druhá situace: dovozce obdrží od výrobce mimo EU certifikát kvality, ale žádný strukturovaný digitální produktový pas, a mylně se domníván, že certifikát je postačující. Kontrolní povinnost z článku 29 vyžaduje něco jiného než kontrolu certifikátu kvality.

Třetí situace: podnik nakupuje polotovary od evropského obchodního zprostředkovatele, který naopak nakupuje mimo EU, a předpokládá, že povinnosti již leží na tomto obchodním zprostředkovateli. Kdo v řetězci přesně jakou roli má, závisí na tom, kdo produkt na trh EU uvádí, kde a pod jakým názvem — ne na tom, kdo jej nakupuje jako první. Tato otázka se také dotýká postavení samotného obchodního zprostředkovatele, viz Jaké povinnosti má distributor nebo obchodník s ocelí?.

Čtvrtá situace: podnik prodává prostřednictvím vlastního e-shopu nebo prostřednictvím tržiště do jiných zemí EU a nepovažuje se za "dovozce", protože se produkt již nacházel v EU v uskladnění. Při prodeji přeshraniční v rámci EU se role dovozce obvykle neuplatňuje stejným způsobem jako při dovozu z mimo EU, ale otázka, jakou roli s sebou přináší prodejní kanál, se tu opět objevuje — viz také Co znamená produktový pas, pokud prodávám ocel přes online tržiště?.

Pátá situace: interně je otázka "jsme výrobcem nebo dovozcem" řešena jako jednorázová právní kvalifikace, zatímco podnik s rozmanitým nákupním modelem by si tuto otázku vlastně měl klást znovu pro každou produktovou řadu nebo pro každého dodavatele.

Co si můžete zaznamenat

• Přehled podle produktové řady nebo dodavatele role, kterou podnik v těchto případech zastává: výrobce podle článku 27, nebo dovozce podle článku 29 ESPR.
• Pevný kontrolní bod v nákupním procesu, kdy se ověřuje, zda dodavatel mimo EU již dodal digitální produktový pas, a zda je úplný.
• Složka na každou zásilku nebo dávku s dokumentací, kterou obdržel od výrobce mimo EU, včetně data obdržení a kontaktních údajů výrobce.
• Interní dohody o tom, kdo v podniku je odpovědný za posouzení role u nových dodavatelů nebo nových prodejních struktur (vlastní značka, tržiště, prodej dále).
• Pevný formát pro zaznamenávání údajů, které dodavatel poskytuje, aby byla tato data také použitelná pro samotné sestavení digitálního produktového pasu.

Podniky, které si kladou otázku, zda to mohou interně zvládnout nebo je lépe to svěřit externí osobě, najdou vodítko v Potřebuji pro produktový pas další personál nebo ho mohu outsourcovat?.