Můj produkt potřebuje více produktových pasů — jak to funguje dohromady?

Jedno osvědčení na produkt je principem ESPR

Pokud se objevuje více digitálních produktových osvědčení pro stejný produkt, princip ESPR není v tom, aby vedle sebe zůstávala, ale aby se data sloučila do jednoho digitálního produktového osvědčení na produkt, spojeného s jedním jedinečným identifikačním kódem. Článek 9 ESPR (Nařízení (EU) 2024/1781) popisuje, co musí digitální produktové osvědčení obsahovat a jak musí být přístupné; článek 12 stanoví jedinečný identifikační kód, kterým se produkt a související data jednoznačně k sobě váží. Tento kód je klíčovým prvkem: zajišťuje, že různé zdroje dat — od výrobce, od zpracovatele, od certifikační instituce — se dostanou ke stejnému fyzickému produktu, i když tato data pocházejí z více povinností najednou. Pro polotovary z oceli nebo železa to znamená, že není záměrem, aby se zde objevilo oddělené "osvědčení ESPR" a vedle něj další osvědčení pro stejný produkt; systém je postaven kolem jednoho přístupového bodu na produkt.

Pro koho a pro co to platí — a pro co ne

Jde o strukturu samotného digitálního produktového osvědčení, jak ji ESPR zamýšlí: jeden identifikační kód, jeden centrálně dostupný datový záznam. Nejde o další povinnosti, které zůstávají mimo osvědčení, jako je značení CE, materiálový certifikát nebo inspekční zpráva — tyto dokumenty nezmizí a nestanou se automaticky součástí osvědčení, i když data z nich mohou být do osvědčení zahrnuta. Nejde také o otázku, zda ocel a železo v tuto dobu již podléhají nějaké povinnosti: je to zatím tak, protože pro tuto skupinu produktů nebyla ještě přijata žádná delegovaná právní úprava. A nejde ani o přesný technický způsob, jakým se budou v praxi data z různých právních předpisů EU sloučovat, když produkt podléhá více než jedné právní úpravě s vlastní povinností osvědčení — tento detail vychází z delegovaných právních úprav, které zatím neexistují, a články 9 a 12 se na to výslovně nezaměřují.

Co dosud není stanoveno a co ano

Pevné datum, kdy se to začne týkat oceli a železa, zatím není. Co je stanoveno, je pojetí: Evropská komise pracuje na plánu činnosti na období 2025–2030, v němž se očekávají první delegované právní úpravy v roce 2026, přičemž povinnosti vstoupí v platnost později. Které skupiny produktů a s jakou náplní se to stane, je stanoveno zvlášť pro každou delegovanou právní úpravu — pro ocel a železo tato právní úprava ještě neexistuje. Dokud taková právní úprava neexistuje a nenabude účinnosti, neplatí pro tuto skupinu produktů žádná právní povinnost mít digitální produktové osvědčení, a proto zatím neexistuje žádná konkrétní právní úprava o tom, jak se toto osvědčení vztahuje k případným dalším povinnostem osvědčení na stejném produktu. Jakmile bude právní úprava zveřejněna, datum a obsah se zde aktualizují.

Jak k tomu v praxi přistoupit

Prvním krokem je ověřit, zda vlastní produkt vedle budoucího závazku podle ESPR podléhá také jiné právní úpravě EU, která již shromažďuje údaje o stejném produktu nebo bude mít později vlastní povinnost podobnou pasportu. Druhým krokem je udržovat v pořádku stávající dokumentaci a přehledně ji uchovávat — certifikáty, údaje o složení, informace o původu — bez ohledu na to, v jakém systému později skončí, protože to je základ, ze kterého se bude budoucí pas skládat. Třetím krokem je nepředbíhat technické propojení, které ještě neexistuje: dokud neexistuje delegovaný akt pro železo a ocel, neexistuje ani stanoveným způsobem, jak se údaje z více právních předpisů spojují v jednom záznamu. Čtvrtým krokem je zajistit jednotný přístup vlastních zdrojů (výrobce, dovozce, zpracovatel) k tomu, kdo jaké údaje dodává, aby v okamžiku, kdy existuje povinnost a přidružený identifikační kód, bylo spojení v jeden pas otázkou převedení údajů namísto jejich následné rekonstrukce.

Kde to vychází: článek 9 a článek 12 ESPR

Základ pro všechno spočívá ve dvou článcích ESPR (Nařízení (EU) 2024/1781). Článek 9 stanovuje, co musí digitální produktový pas obsahovat a jak musí být přístupný pro zúčastněné strany. Článek 12 upravuje jedinečný identifikační kód, který propojuje produkt s jeho záznamem údajů — technické spojení, které zajišťuje, že existuje jeden rozpoznatelný kontaktní bod na produkt místo volných, nevázaných sad údajů. Tyto články společně tvoří rámec, v rámci kterého je princip "jeden produkt, jeden pas" formulován jako výchozí bod, i když musí být další zpracování pro specifické skupiny produktů — včetně železa a oceli — ještě provedeno prostřednictvím delegovaných aktů.

Kdo chce nyní již předvídat, bude moudré učinit stávající dokumentaci produktu centrálně a digitálně přístupnou, aby ji bylo možné později bez obtíží spojit s jedinečným identifikačním kódem, jakmile bude k dispozici; další čekání je pro tuto skupinu produktů v současné době jedinou věcí, kterou lze fakticky udělat, protože samotný závazek ještě neexistuje.