Podle jaké metody mám měřit hodnoty pro pas?

Co konkrétně musíte udělat

Co se od vás očekává

Nařízení ESPR stanoví v článku 39, že hodnoty používané pro digitální pas produktu se musí opírat o testovací, měřící nebo výpočetní metody, které jsou spolehlivé, přesné a reprodukovatelné. Nejedná se o samostatný požadavek: článek 39 spolupracuje s články 5 až 7, v nichž se uvádí, které požadavky na výkonnost a informace se stanoví pro jednotlivé skupiny produktů. Pro ocel a další železné produkty se tyto metody vypracovávají prostřednictvím delegovaných aktů pro jednotlivé skupiny produktů — specifická metoda pro ocel zatím není k dispozici.

Metoda musí být spolehlivá, přesná a reprodukovatelná

Z praktického hlediska to znamená, že podnik s 10 až 100 zaměstnanci si nemůže jednoduše zvolit vlastní způsob výpočtu a prezentovat jej jako definitivní. Nařízení požaduje metodu, která by vedla k srovnatelným výsledkům, kdyby ji používala jiná společnost se stejnou surovinnou bází a stejným procesem. Pro zpracovatele kovů, který například uvádí podíl šrotu v tavenině nebo vypočítává emise CO2 na tunu oceli, je to důvod, aby se neopíral o interní model Excel bez zdůvodnění, ale o metodu, která se shoduje s tím, co bude později stanoveno v delegovaném aktu. Viz také jak ustavujete podíl šrotu v tavenině a jak dokazujete emise CO2 na tunu oceli.

Metoda vychází z pravidel specifických pro skupinu produktů

Články 5 až 7 nařízení ESPR určují, že požadavky se vypracují pro jednotlivé skupiny produktů, a článek 39 se na to napojuje tím, že stanovuje, že související měřicí metoda se také stanoví pro jednotlivou skupinu produktů — nikoli obecně pro všechny produkty najednou. Pro ocelářství nebo stavební podnik to znamená, že metoda stanovená například pro nábytek nebo elektroniku není bez dalšího přenositelná na polotovary z železa a oceli. Čeká se na vlastní stanovení pro tuto skupinu produktů, a dokud k tomu nedojde, neexistuje žádný právem předepsaný výpočetní postup, na který by se dalo spolehnout.

Stávající normy mohou sloužit jako základ, ale nejsou automaticky metodou ESPR

Mnohé podniky již pracují s normami, jako jsou EN normy pro druhy oceli, nebo s výpočty CO2 podle stávajících sektorových dohodů. Článek 39 ponechává prostor pro navázání na uznávané normy, ale to se stane s jistotou až potom, co delegovaný akt odkazuje na specifickou normu nebo testovací metodu. Pro podnik, který již pracuje s certifikátem podle EN 10204, má smysl zvážit, jak se tento certifikát vztahuje k budoucímu pasu — viz jak se inspekční certifikát 3.1 vztahuje k produktovému pasportuTento certifikát již nyní něco dokazuje, ale není jisté, zda pokrývá stejnou metodu, která bude později požadována pro pas.

Metoda musí být třetími stranami ověřitelná

Opakujícím se prvkem v článku 39 je, že používaná metoda umožňuje možnost kontroly: hodnota v pasu musí být dohledatelná až k způsobu jejího určení. Pro podnik této velikosti to znamená, že se nezaznamenává pouze výsledek (číslo), ale také to, jak toto číslo vzniklo: jaké měřicí zařízení, jaký vzorek, jaký výpočetní vzorec. Kdo musí zkontrolovat, kdo má přístup k podkladovým datům, si přečte více v kdo smí vidět které údaje z produktového pasu.

Kde to v praxi selže

První situace, která se často vyskytuje: podnik používá interní metodu výpočtu emisí CO2, která byla vypracována pro jiný účel (například pro zprávu zákazníkovi), a aplikuje tuto metodu přímo na pas, aniž by ověřil, zda odpovídá tomu, co bude metoda ESPR později vyžadovat.

Druhá: dodavatel slitin poskytuje hodnoty bez uvedení, která testovací metoda byla použita, takže příjemce obdrží číslo, které nelze vysledovat. To se také týká otázky, které legující prvky musí být hlášeny — hlášené procento bez metody je obtížně ověřitelné.

Třetí situace: podnik si plete normu, kterou je jakost oceli označena, s metodou, kterou byla určena hodnota výkonu (jako je recyklabilita). Jedná se o dvě různé věci — norma říká něco o typu oceli, metoda říká něco o tom, jak byla měřena vlastnost. Kdo chce tyto věci od sebe odlišit, může to porovnat s jak se uvádí jakost oceli a norma versus jak se prokazuje recyklabilita.

Čtvrtá: podnik nečeká na konečnou metodu a již zveřejňuje hodnoty na základě předpokladu, aniž by byl tento předpoklad jasně uveden. Jakmile se objeví delegovaný akt, může to vést k nutné úpravě již zveřejněných pasů.

Pátá: podnik předpokládá, že měřící metoda pro pas je stejná jako metoda používaná pro hlášení CBAM. Obě nařízení mají své vlastní definice a způsoby výpočtu; kdo chce toto porovnat, najde více informací o tomto jiném nařízení v části co CBAM znamená pro dovoz oceli.

Co si můžete zaznamenat

• Přehled hodnot, které jsou již nyní měřeny nebo počítány, a podle jaké metody se to děje (interní protokol, norma, certifikát).
• Odkaz na zdroj u každé hodnoty: které testovací zprávy, který vzorek, který výpočtový vzorec je základem.
• Poznámka u každé hodnoty, která zatím není určena podle stanovenou metodou ESPR, aby ji bylo možné později snadno najít a upravit.
• Korespondence se subdodavateli o metodě, kterou určili své hodnoty (například procenta legur nebo podíl odpadu).
• Porovnání stávajících certifikátů (jako jsou certifikáty inspekcí 3.1) a údajů, které pas později vyžaduje, aby bylo zřejmé, která část je již pokryta a která část ještě chybí.
• Protokol o změnách v měřících metodách, aby bylo při pozdější kontrole jasné, která metoda byla použita v kterou dobu.